Neodůvodněné hanění

Mladý břichomluvec byl na turné po různých klubech a barech. Jednou se zastavil v malém městě a vystupoval tam v místním baru. Na klíně měl dřevěnou loutku, která mluvila skrz jeho břicho a dělal si legraci z blondýnek. Když už těch vtípků vychrlil poměrně dost, ve čtvrté řadě si najednou stoupla vysoká blondýna a řekla: „Už mám těch vašich hloupých a ponižujících vtipů o blondýnkách dost! Jak si můžete dovolit takovýhle stereotyp?! Jak to, že soudíte člověka podle jeho vzhledu a podle fyzických předpokladů?!”
Břichomluvec seděl jako zařezaný a blondýna pokračovala: „To jsou chlapi jako vy, co zabraňují ženám, jako jsem já, aby dosáhly uznání ve společnosti. Kvůli lidem jako vy nemůžeme dosáhnout plného ocenění, vyvinout náš plný potenciál, protože vy a váš druh osob nás diskriminujete. Proč zesměšňujete jen blondýny? A vaše diskriminace není jen proti blondýnám, ale i proti ženám jako takovým?! A to vše ve jménu humoru, že se nestydíte.”
Břichomluvec, úplně rudý, začal koktat: „Ale paní nebo slečno, já jenom...”
Blondýna ho razantně přeruší: „Vy se do toho, pane, laskavě nepleťte. S váma já se nebavím. Já mluvím s tím skrčkem, co vám sedí na klíně!”